1.října 2011 E-day Praha
Soutěžní výstava v podzemních garážích pražských Butovic prezentovaná v médiích jako největší setkání modelářů ve střední a východní Evropě se u kolegů
našeho klubu netěší velké oblibě. Nicméně já, vyhladovělý po modelářských zážitcích jsem byl už dlouho dopředu rozhodnutý vyrazit. Kromě toho jsem zde
měl domluvené setkání s Honzou ze SIGu Polikarpov a také s kolegy z Ukrajiny (tímto zdravím Sergeje, Jevgenije a zase Sergeje), kteří doslova jen pár
hodin před zahájením dostali vytoužená víza. Hlavně před nimi bych se asi dost styděl, že po jejich 2000km cestě, kterou sfrnkli autem bych já nedokázal
urazit po půlročním mailování těch svých 200 kilásků. A taky jsem potkal kamarády z Mladé Boleslavi. Jsem rád, že taky někam vyrazili a zase si se mnou
hezky (ostatně jako vždycky) popovídali. Tímto pozdravuji Jiřího, až si to bude číst, a zároveň všechny jeho milé příbuzné, kteří ho trpělivě doprovázejí
na jeho výpravách a dávají na něj pozor.
I když, přátelé problémy byly. Postupně na E-day na tuty jeli a pak nejeli a znovu skoro jeli a zase nejeli Zdenál s Ivošem, na naše auto si dělala
nárok manželka (mělo pomáhat pořádat v Třebíči mistrovství ČR v moderní gymnastice), zapůjčenému tchánovu Peugeotu tekl chladič (proto jsem vůz v
podvečer odjezdu vybavil nouzovou zásobou 15 litrů vody v PET lahvích) a poslední spolucestující si pro jistotu auto nikdy nepořídil. Nakonec se mně
mé ženě zželelo a já se po večerní instruktáži pro venkovana ve městě (děkuji Ivo) na téma -"Jak dojet až do Butovic" vypravil naším obstarožním, leč
spolehlivým vozem druhý den s dalším ze statečných našeho dobrého oddílu Pavlem, v sedm ráno na cestu.
Dorazili jsme na místo bez problémů (jak já jsem byl na nás pyšnej...). Hned u vchodu nás překvapila tak třicetimetrová fronta k pokladnám, která se
s postupujícími minutami rychle prodlužovala. Po přilepení papírového náramku od lepých děv, které za tento úkon inkasovaly 100kč (ale navíc přidaly
milý úsměv a model MiGu-21 ve 144-cetině) jsme vyrazili mezi stánky a stoly s modely. Těch bylo podle údajů organizátorů letos celkem 1752. Z toho
1256 v soutěžích a zbývajících 496 v 19 klubových expozicích. Hlavně těch klubovek a SIGů bylo ve srovnání s nepřekonatelným Modellbrnem viditelně
málo. I když počet modelů na výstavě byl historicky rekordní. Na diskuzních fórech se dočtete podrobnosti o tom, co smrdělo víc, jestli výstřely z
lodí, z tanků nebo připálený olej z grilovaných klobás a jak to udělat příště lépe. Já sám za sebe byl spokojený jak s nákupy (ze seznamů od kolegů
jsem sehnal skoro všechno), tak s výstavou i když jsem zaregistroval takřka neexistenci diorám, pokochal se svými oblíbenými dvaasedmdesátinami,
dlouze si popovídal s přáteli z ciziny (mimochodem dovezli mi pořádnou hromádku raritek z východu - celý nákup za rovnou třetinu ceny ve srovnání s
nákupem u našich internetových prodejců) a probrali jsme novinky a vize SIGu Polikarpov do budoucna.
Pravda poněkud se z mého povídání vytratilo chlubení o posbíraných cenách, ale to bude tím, že jsme s sebou pro obohacení výstavy nedovezli opravdu
vůbec nic (já bych asi cenu jen těsně nedostal a Pavlovi se to zase nechtělo balit…).
Po čtvrté odpoledne jsme vyrazili obtěžkaní kořistí od prodejců zpátky k domovu, kde jsem si ještě na závěr dne s pomocí vstupenkového náramku depiloval
se slzami v očích zápěstí (chudáci holky, ty si to prej nechávaj trhat skoro všude…) a příjemně unaven se večer v obýváku u televize znovu prohrabával
krabicemi.
Zkrátka - jo, kluci pražští a mostečtí, občas se stavíme, ale každý rok to asi nebude.
text František "Redstar" Švéda, foto Pavel "Cimerit" Dvořák, 10./2011
A pár fotek...
