15.-17.dubna 2011 Mosonmagyaróvár
XV. Mosonmagyaróvári Nemzetközi Makett Kiállítás és Verseny,
V. Duna Takarék Makett építő kupa
Na letošní patnáctý Mošón jsme jako klub vyrazili již po osmé v řadě. A s očekáváním, že si užijeme týden před Velikonocemi jarní vrchol modelářské
sezóny se vším co k tomu patří. A jako každý rok byly naše představy naplněny měrou vrchovatou!
Nakonec nás v sobotu ráno vyrazilo deset lepičů ve třech autech. Mírné obavy, které jsme měli po zkušenostech z předchozího ročníku kvůli přihlašování
našich modelů do soutěže se nenaplnily. Registrace běžela jako po drátkách a modely mohly jít na stoly. Nastal čas se porozhlédnout po nabídce v
prodejních stáncích. A můžu říct, že někteří z nás do toho šli velmi statečně a pomáhali prodejcům redukovat jejich skladové zásoby. Po prvotní
nakupovací horečce jsme se přesunuli do našeho tradičního penziónu, který nám každý rok poskytuje bezpečný azyl. Zde nastal čas na první odpočinek
a posílení se na druhou část sobotního odpoledne. Při Milošově "odborné" přednášce a ochutnávce dovezených lihovin utíkal čas velmi rychle a tak jsme
se vydali zpět na modelářskou výstavu. Po cestě došlo v našem oblíbeném Korzó Éterem k ujasnění si předem mailem i po telefonu avizované blokace 10
míst na večer. Za což patří dík našemu prezidentovi a jeho švagrové Silvii. Po obhlídce vystavených modelů a dalších nákupech jsme se přesunuli do
restauračního zařízení, kde jsme měli prakticky po velkou část podvečera a večera hospodu sami pro sebe…
Ceny se sice oproti loňsku mírně zvedly, ale i tak jsou velmi příjemné, ve srovnání s tuzemskými. Dobrého jídla a pití si každý užil dostatečně!
Před závěrečnou sladkou palačinkovou tečkou stačilo některým z nás pozřít "pouze" půlku Donalda, viď Radku? Pro předpůlnoční přesun na penzión se
u nás v klubu již vžil název "Návrat osleplých Bulharů zpět do vlasti"…
Slunečné nedělní ráno předznamenalo návrat zpět do místa konání soutěže a několikrát se opakující kolotoč mezi modely a prodejci. V poledne dvě
klubové osádky, po uspokojení svých modelářských choutek, nabraly kurz zpět na Třebíč. Ve čtyřech jsme zůstali až do konečného vyhlášení.
Velmi se mi líbila organizace pořadatelů, kdy po vydání modelů došlo velice rychle k rozborce stolů a přeměnění sálu k slavnostnímu vyhlášení.
Zpočátku jsme moc "nepobírali" maďarský systém oceňování vystavených modelů, ale po vysvětlující diskuzi na našem Modelfóru se dá jen konstatovat -
jiný kraj, jiný mrav. Osobně jsme moc rád, že se líbil můj postavený model japonského nočního stíhače Nakajima J1N1-Sa Gekkó, který získal stříbrnou
ve své kategorii. Současně jsem získal i pozvání na červnové RED DEVILS AWARDS 2011 od italských modelářů z Theine.
A jako klub jsme od pořadatelů také získali malé ocenění v podobě pěkné plakety.
Před cestou zpět ještě proběhly nákupy v místním Tescu (něco dobrého pro drahé polovičky a potomky…) a jeden neplánovaný návrat zpět do místa konání
soutěže pro zapomenutou stavebnici. Ještěže jsou ty telefony, viď Milane?
Za sebe i za své kolegy můžu pořadatelům této nádherné modelářské akce jen poděkovat a pogratulovat k dalšímu povedenému ročníku! Takže Köszönöm
a Gratulálok (abych hovořil jazykem jejich kmene :-) ).
Na příští ročník se těšíme již dnes!
Video o akci na YouTube (7 minut)
Jirka Toman, 4./2011
A pár tradičních fotek...
