Veliké putování našeho tankisty Vladimíra po širé matičce Rusi a blízkém okolí...
Celé toto dobrodružství se uskutečnilo díky CK Praděd
jednoho občas i parného léta, konkrétně 12.- 24.8.2011.
Vláďa se dlouho odhodlával a rozmýšlel, co si dát ke kulatým narozeninám a řekněme si to rovnou přátelé - nevybral si vůbec špatně.
Přihlásil se totiž na poznávací zájezd po vojenských muzeích a na leteckou výstavu a show MAKS 2011
Vojenská muzea a letecká výstava MAKS.
Na cestu byl Láďa vybaven záznamovými přístroji všeho druhu, dostatkem úložišť a množstvím pokynů od kolegů z našeho modelářského klubu
- kde a co speciálně nafotit.
12. - 13. srpen
Start začal slibně - večer ve 22:00hod. byl dvěma řidiči dopraven před pardubické nádraží velice slušně vypadající a přiměřeně vybavený autobus
(klimatizace, DVD přehrávač, lednička a zásoba 600 piv a 200 minerálek), který byl bleskově zaplněn turisty dychtícími po adrenalinových zážitcích.
Vyrazili jsme na trasu Olomouc, Český Těšín a dále směrem na Varšavu. U Gliwic mě ve 4 hodiny ráno probral z klimbání první karambol
(a poslední - za celých 5000 km jsem ještě viděl jeden bourák dvou náklaďáků před Moskvou). Náš autobus vytlačil z trasy odvážně rozjetý kamión a ulomené
zpětné zrcadlo rozbilo přední sklo. Tak jsme dojeli, výletníci! Na všechny natěšence padla skepse, ale po 4 hodinách čekání byl cestovní kanceláří do Polska
bleskem přistaven náhradní autobus a valíme se dál. Za chvíli zastavujeme na polsko-běloruské hranici. Po třech hodinách čekání u závor dáváme sbohem
západní civilizaci (tak hrozné to nebylo), latinské abecedě a Evropské unii a nakonec šťastní dorážíme do Brestu.
Po přejezdu hranic jsme všichni strašidelně zbohatli díky šílenému kurzu běloruského rublu: 1€ cca 7260 bělrublů. Jen tak pro představu - jednoduché srovnání
pro každého správného Čecha - slovenské pivo Zlatý Bažant stálo v hotelu 6850 BYR, benzín cca 4000 BYR za litr. V Bělorusku jsme zažili (ostatně stejně
jako po celou dobu zájezdu) ubytování jen na evropské úrovni. Dvoulůžkové pokoje s televizí, někdy klimatizací, občas ledničkou i wifi.
14.srpen
Startovní a konečně opravdu poznávací den nás čekala slavná Brestská pevnost a
muzeum první setkání s ruskou monumentálností. Pevnost, muzeum i vystavená technika byla vzorně udržována, technika naleštěná - jenom vyjet na
přehlídku. Celý areál se zjevně těšil přízni (hlavně dotační) vedení státu. Následovala návštěva Vojenského muzea v Minsku, kde se to hemžilo hlavně
partyzány, ale vkusně a pěkně udělané (ostatně - partyzánské boje trvaly v těžko přístupném bažinatém a zalesněném Bělorusku celou druhou světovou válku)
dále prohlídka bunkrů a opevnění Stalinovy linie u Minska.
Zde je k vidění hezká řádka kousků válečných i moderních, hodně protivzdušné techniky od radarů po raketové protiletadlové komplexy. Letečtí nadšenci
tady ale přijdou zkrátka - pár vrtulníků a moderních letounů z éry a výzbroje Varšavské smlouvy. Odtud nás vyhnala, jako všechno v Rusku, velká bouře. V
autobuse zavládla nervozita, skončí do soumraku? Ano, skončila, takže rychle fotit a odjezd! Veškerá navštívená muzea a expozice by zabraly minimálně
půlden, spíše však celý den, ale z časových důvodů nebylo možné se příliš zdržovat a rozhlížet.A to byl teprve začátek!
Hotel Belarus, Brest, Brestská pevnost (západní Bělorusko)
Minsk: Muzeum Velké vlastenecké války, Kastryčnickaja ploščaď, Palác republiky, Stalinova linie (skanzen)
15.srpen
Cestou do Moskvy jsme narazili na památník v Katyni doplněný novostavbou kostela. U vchodu do památníku nás pamětní deska informovala o 500 zabitých
sovětských zajatcích (zřejmě pro zmírnění hrůzy uvnitř) a pak vše završil vagón pro převoz vězňů a zajatců v letech 1920 - 1950 s cedulí s nápisem:
"Toť dar Moskevské dráhy katyňskému památníku" (tím tomu teda dali korunu...).
Při jízdě autobusem a kochání se z jeho oken člověk marně přemýšlí, co tady všichni ti Napoleoni a Hitlerové vlastně hledali - nekonečné borovicové
lesy (tak 1000 kilometrů jsem snad nic jiného ani nezahlédl), kde bys schoval tankovou armádu nebo v krajním případě liduprázdná rovina ztrácející se
na obzoru. Poslední zastávkou před návštěvou Moskvy bylo Borodino - opět prostorově velkolepé jako všechno tady.
A protože víme, že nástrahy a nebezpečí číhají všude, tak řidiči nás vyzývají k mírnosti v konzumaci tenčících se zásob piva. Místo zahájení organizace
krizového režimu se však jako správní Češi vrháme na zbytky lahví a plechovek ve snaze si urvat z toho mála co nejvíce pro sebe. A je to tady - neodvratné
tragédii nebylo možné zabránit - pivo došlo, minerálky vzdorovaly po krátkém opovrhování jen o něco málo déle.
Památníky Katyň a Borodino
16.srpen
Máme tu Moskvu a začíná houstnout - první je na řadě návštěva obrovského leteckého muzea v Moninu,
které je zaměřeno takřka výhradně na exponáty domácí provenience z dob dávných i éry bývalého Sovětského svazu. Ten den ještě rychle stíháme Muzeum ponorkového loďstva
s nabízející se návštěvou válečné ponorky Novosibirskij Komsomolec zakotvené na břehu řeky Moskvy.
Po těchto zážitcích se kácím do postele (předtím lehce pojíst z domácích zásob) a snažím se načerpat síly na další náročný den.
Letecké muzeum Monino
Moskva, B-396 "Novosibirskij Komsomolec" a jeho okolí
17.srpen
Den, kdy jsem si opravdu přišel na své Tankové muzeum Kubinka. Mekka všech pravověrných tankistů.
Důkladná prohlídka je minimálně na celý den. My však zůstáváme ještě chvíli po obědě a pak hned procházíme Sněgiri na Volokolamskoe shosse, kde je k vidění pár kousků
druhoválečné i pozdější techniky. Znalci si na fotografiích jistě všimnou jen nepatrného opotřebení (po 55 letech) zcela jistě s minimální údržbou....
V rychlém sledu následuje přejezd na prohlídku muzea miliardáře Vadima Zadorožného.
Celé je nové, moderní, snaží se zaujmout, což je jistě dobrý počin, jsou tam sice vzácné kousky, ale na můj vkus je to všehochuť techniky, aut, motocyklů,
letadel a materiálu všeho druhu - jakoby ani nevěděli, co vlastně sbírat.
Tankové muzeum Kubinka.
Sněgiri u Moskvy.
Muzeum techniky Vadima Zadorožného.
18.srpen
A další ze slavných moskevských muzeí Ústřední muzeum ozbrojených sil a Vojenské muzeum na Poklonnej Gore.
Tady se poprvé dostavuje zahlcení mozkových buněk zážitky, které se začínají motat a překrývat. Ještě že máme techniku, jinak už bych to asi doma jako vyprávění napoprvé (možná ani napodruhé) nedal dohromady.
Ústřední muzeum ozbrojených sil, Centrální divadlo Ruské Armády.
Náměstí vítězství - Vítězný oblouk, Poklonnaya gora.
Park Pobědy, Kotelničeskaja naběrežnaja, Kreml, Rudé náměstí
Znamensky klášter, Manežnaja pl., GUM, Spaská věž
19.srpen
Dnešní den je svátkem pro účastníky zájezdu - milovníky letecké techniky. Autobus nás po několikahodinovém hledání vjezdu do obrovského areálu vysazuje
před branami mezinárodní letecké výstavy MAKS 2011. Po hodinovém čekání na
osobní prohlídku (občas důkladnou, občas ledabylou - obsluha na signály detektorů kovu už tu a tam rezignovala) jsme se prodrali skrz houfy zvědavců dovnitř.
Prohlídka všech vojenských, dopravních, sportovních i záchranných letadel - jak moderních, tak historických, akrobatických vystoupení a letových ukázek
je nad síly většiny z nás. Jak řekl jeden z nejmenovaných cestovatelů, MAKS je pro letce celodenní ejakulace.
Ještě jednu věc bych rád zmínil - cestování po Moskvě. Jezdili jsme několik dní jen po městě (dá-li se to tak říci), ale vnitřní okruh měřil 80km,
vnější 200km a prodrat se autobusem věčně ucpanými často šestiproudými spojkami bylo někdy nemožné. Proto byl ráno málem budíček, rychlá snídaně, v 8 hodin
nástup do vozidla a transport. Následoval příjezd na místo určení, oznámení časového limitu na prohlídku a odjezd. A tak pořád dokola...
Na hotel jsme přijížděli často po 22-té hodině, rychlá konzumace konzervované stravy a následoval pokus o usnutí.
10. mezinárodní letecká a kosmická výstava MAKS 2011, Žukovský.
20.srpen
Ten den opouštíme Moskvu a absolvujeme přejezd do Petrohradu. Ti, kteří ještě nemají dost tanků, letadel a války, sledují celou cestu DVD s filmy typu
"Osvobození", "Trestný prapor"... Po protestech některých cestujících a prosbách o zařazení aspoň jedné komedie (sláva) následuje film "Kam se poděla
sedmá rota" (aby toho vojákování náhodou nebylo málo...).
21.srpen
Přichází předposlední nápor - návštěva Aurory. Ta pro mě byla zklamáním, závěry děl na palubě a spousta dalších historicky zajímavých částí byly zabaleny
celtami a skryty tak před zraky návštevníků (ani vystřelit nás nenechali). Pak
Dělostřelecké muzeum - opět rusky rozlehlé a velkolepé a Námořní muzeum.
Z Námořního muzea musím doplnit jednu příhodu. Míjím povědomou tvář, letmé pokývnutí, otáčím se a opravdu - je to on! Spolupracovník z naší firmy, kanceláře
máme takřka vedle sebe na stejném patře... Mimo zaměstnání se nepotkáváme, bydlíme každý jinde, ale v Petrohradě u vody...(no kde jinde)!
Dělostřelecké muzeum Petrohrad, Petropavlovská pevnost
Petrohrad - Finlandskij prospekt, Aurora
Petrohrad - Aurora, Pirogovskaja nabereznaya, Dvortsovaja nabereznaya
Petrohrad - Dvortsovaja nabereznaya, Petropavlovská pevnost
Petrohrad - Mešita, Admiralita, Ermitáž
Petrohrad - Dvortsovaja nabereznaya, Birževaja ploščad, Námořní muzeum
Petrohrad - Námořní muzeum, Admiralita, Něva, Ermitáž
Petrohrad - Něvský prospekt, Tualet - bez komentáře...
22.srpen
A hurá na západ - do Rigy, už jsem přesycený nekonečnou ruskou rovinou, lesy a bohužel - už i muzei.
23.srpen
Přes Litvu putujeme do Varšavy se zastávkou u řeky Narev (bývalá hranice Východního Pruska a Polska).
24.srpen
Dopoledne ještě prolétneme Muzeum wojska polskiego a pak už domůůůů - na pokraji
smrti hladem, na pokraji smrti žízní, na pokraji smrti vyčerpáním - ale stálo to za to!
Varšava, Varšavské vojenské muzeum
Na závěr děkuji mé drahé polovičce Aleně za to, že mě pustila z domu, navíc se slušným kapesným (jehož větší část jsem jako vzorný otec dovezl zpět), kamarádům za duševní SMS podporu na cestách a především CK Praděd za neopakovatelné zážitky!
Dle vyprávění a neuvěřitelných zážitků Vladimíra Růžičky sepsal Franta "Redstar" Švéda, 9./2011