Návštěva Muzea letectví a Muzea Velké vlastenecké války
v Kyjevě aneb Ukrajina, země známá-neznámá.
Tak sem pojedeme, prohlásila manželka a poslala mi odkaz s adresou Paláce sportu v Kyjevě. Mladší dcera byla na jaře zařazena do reprezentačního výběru pro mistrovství
světa v moderní gymnastice, které letos pořádala Ukrajina ve svém hlavním městě. Kdybych neměl v této zemi několik kamarádů a v Kyjevě v hledáčku několik muzeí, asi bychom
doma dlouho polemizovali. Ale tentokrát jsem poměrně rychle souhlasil s dlouhou cestou autem. Pravda, dva týdny před odjezdem byl náš stařičký Peugeot ještě pořád v opravně
(motor). Ubytování jsme také neměli. Starší dcera střídavě chtěla a nechtěla s námi. Ale po upozornění, že kdybychom vyrazili bez ní, možná bych se vrátil domů bez maminky,
se rozhodla zúčastnit se ve funkci "třetího řidiče" naší výpravy.
Příprava
Cestu do Kyjeva dlouhou skoro 1400km jsme rozdělili na dvě části. Nejprve do Lvova, kde jsem objednal nocleh v hotelu a potom pokračování do Kyjeva, kde
jsem s ohledem na ceny hotelů v centru a okolí stadionu raději zvolil dvoupokojový byt. Do opraveného auta jsme naložili kufry a po radách "zkušených" cestovatelů i velkou
zásobu piva pro ukrajinské celníky a policisty. A jednoho úterního rána po páté vyrazili na cestu.
Cesta
Když to trochu, ale opravdu jen trochu přeženu, jeli jsme 300km na sever, pak zabočili doprava a pokračovali 1100km rovně. Ve skutečnosti jsme se za českými
hranicemi trochu motali po uzavírkách a poté, co skončila polská placená dálnice, se cesta po státní silnici směrem k ukrajinským hranicím nekonečně vlekla polskými vesnicemi.
Na hranici jsme absolvovali dlouhé čekání a poněkud zdlouhavou a těžko pochopitelnou odbavovací proceduru. Potom už ale cesta rychle ubíhala až do Lvova.
A k silnicím na Ukrajině směrem na Kyjev. Za celou cestu po jedno- až čtyřproudé slušné silnici bez děr a vyjetých kolejí, takřka pořád rovné jako pravítko, nebyla jediná
uzavírka nebo objížďka (cestou do Prahy jsem to nikdy v životě na těch 150 kilometrech nezažil).
Je pravda, že některé místní zvyklosti nás na druhou stranu překvapily. Na tříproudé silnici bez nadjezdů a přemostění se běžně zničehonic vyskytovaly semafory a přechody
pro chodce (tedy popravdě značky s upozorněním a omezením rychlosti na 50km/h tam byly).
Lvov
Přijíždíme až za šera a odjíždíme druhý den po ránu, kdy je ještě všude zavřeno. Sídliště na okrajích jsou málo udržovaná, ale historické centrum je krásné,
spousty uliček se zahrádkami a markýzami skoro u každé restaurace. Litujeme, že musíme odjet tak narychlo.
Kyjev
Kyjev je svým vzhledem ve srovnání se Lvovem úplně jiné město. Vše je rozlehlé, velké a místem se nešetřilo. Při ptaní se na cestu je vše do 6km "nědaleko"
s doporučením jít pěšky. Třiapůlmiliónová metropole je taky pro našince dražší než zbytek Ukrajiny. I Praha je při srovnání s Kyjevem poměrně laciná, pivo vycházelo na 70-80Kč.
Památek je k vidění mnoho. Jsou restaurované a udržované. My jsme prošli jen část centra města: Kresčatik, Náměstí nezávislosti, Kyjevskou pevnost, kláštery a chrámy -
Sofijský, Michajlovský, Kyjevsko-pečorský, Muzeum miniatur, Muzeum Velké vlastenecké války, Muzeum letectví, . . . jo a taky jsme se byli podívat v Paláci sportu na dceru.
Jídlo jsme řešili ráno a večer na bytě. Na doporučení kamarádů, kteří za mnou přijeli z Dněpropetrovska přes noc autobusem (slabých 600km) jsme poobědvali v řetězci místních
ukrajinských specialit "Puzata chata". Chutně a ve srovnání s "běžnými" restauracemi za přijatelnou cenu.
Muzeum miniatur
Jeden z místních "modelářů" (ale dost ujetý) má vlastní muzeum. Exponáty jsou k vidění jen pod mikroskopem, největší byla loď 2,5x3,5mm sestavená
z 377 dílů! Dále pak Okovaná blecha, šachovnice se všemi figurkami na hřebíkové hlavičce, odvrtaný lidský vlas s vytepanou růží uvnitř... Fotit bylo povoleno cokoliv, ale
nebylo jak!
Kyjevská pevnost
Na dotazy vtipálků, zda se zobrazenými kanóny odrážela Rudá armáda Němce v roce 1941, odpovídám NE. Pevnost byla budovaná v 17-18stol., muzeum
nacházející se uvnitř jsem z časových důvodů nenavštívil.
Muzeum letectví Kyjev
Celý den takřka nepřetržitě pršelo a dost foukal vítr. Takže jsem střídavě chytal deštník, otíral objektiv a schovával aparát před deštěm, ale na
tu hrůzu fotky celkem ujdou. Zakoupil jsem si i fotovstupenku. Vše to vyšlo kolem 80 korun. Vzhledem k počasí jsem nevyužil příležitost připravit pro naše webové stránky
desítky "walkaroundů" za což se našemu "webmasérovi" omlouvám. Dopravní letadla jsme fotil jen aby se neřeklo. Jednak to není můj obor a jednak se mi tak nějak nemohla
vejít do té malé krabičky visící mi na krku...
Pro náročné uvádím odkazy na Muzeum letectví Kyjev a
virtuální prohlídku,
která ale už stoprocentně neodpovídá současnému skutečnému stavu.
Exponáty jsou především z éry moderního letectví, výjimku tvoří jen Anatra a maketa Jaku-3. Jako milovník stíhaček z 2.světové války musím konstatovat, že se maketa Jaku moc nepovedla.
Následují letouny Suchoj. U letounu Su-17 jsem si vzpomněl na našeho klubového kolegu Zdenála a dal jsem si záležet, aby bylo vidět krásné zalomení viditelné zespodu na trupu. Postupně: Su-7, Su-15, Su-17UM, Su-24 a Su-25.
Letouny MiG: MiG-15UTI, MiG-17, MiG-19PM, MiG-21E, MiG-21PFM, MiG-21UB, MiG-23UB, MiG-23BL, MiG-23ML, MiG-27K, MiG-25 a MiG-29.
Cvičné letouny Jak-18, Jak-28U, L-29 a L-39.
A následují "větráky" - vrtulníky Mil: Mi-1, Mi-2, Mi-4, Mi-6, Mi-8 a Mi-26.
Bitevní Mi-8, Mi-24A a Mi-24D.
Vrtulníky Kamov a stroje používané námořnictvem: Mi-14BT, Mi-14PL, Ka-25PL, Ka-26 a Ka-27PL.
A námořní letouny Berjev Be-6, Be-12 a Jak-38.
Velká letadla: Tu-142VPKM, strategické bombardéry Tu-22 různých verzí a školní Tu-134UBL, na kterém se učili létat piloti dálkových bombardérů.
Něco z výzbroje: bezpilotní Tu-141 "Striž" a Tu-143 "Rejs", bomby, výmetnice, rakety.
A konečně něco větších letadel z civilního a dopravního letectva: IL-14 a An-2.
Pel-mel civilních letadel: An-24, An-24B, An-24T, An-26, An-30, An-71AWACS, Izdělie 181, IL-76, IL-62, IL-86, Jak-40, Tu-134A a Tu-154.
Restaurace pivovaru Velkopopovický kozel "Češskaja pivnaja Kozlovica"
Přátelé mi připravili jedno příjemné překvapení. Večerní setkání s ukrajinskými modeláři a
Michailem Neradkovem, zakladatelem největšího ruského fóra SCALEMODELS. Před restaurací v parku hlídal Lenin, jinak strava i pivo bylo fakt jako doma (až na ceny, ty byly
proti českým zhruba čtyřnásobné). Po celou dobu hrály z repráků české rockové kapely.
Muzeum Velké vlastenecké války
Je rozděleno na dvě části. Technika a vnitřní expozice z období války a část s poválečnou technikou vystavenou venku a vnitřní
expozicí. Tu jsem už vzhledem k času a počasí podrobněji neprohlížel. Exponáty z II.světové války se nacházely v sálech prakticky v podzemí pod známou 102 metrů vysokou
sochou "Matka vlast". I když jsem si zakoupil fotovstupenku, světelné podmínky byly nepříjemné, pološero a exponáty většinou za sklem ve vitrínách.
Nejlepší je virtuální prohlídka a stránky muzea
Muzeum Velké vlastenecké války. Celé muzeum je jako obvykle rozlehlé, na fotkách ještě nezbytní rudoarmějci
v nadživotní velikosti.
Venkovní expozice: Li-2, maketa Jak-9 a technika: T-27, T-38, T-34, Ba-20, IS-1, IS-2, IS-3, SU-100, SU-122, ISU-152, ZIS-5 a dělostřelectvo spolu s poválečnými Migy-15 a 21.
Vnitřní sály, fotek se povedlo jen pár...
Sál hrdinů
Mezi okny sálu, úplně pod nohama "Matky vlasti", visí desky s abecedním seznamem nositelům "Zlatá hvězda hrdiny SSSR". Našel jsem našeho kpt.Otakara
Jaroše (první cizinec, který obdržel toto vyznamenání) a Antonína Sochora, ten byl úplně u stropu (tedy, našel ho Sergej, já už jsem tak daleko četl špatně). Na ostatní
tři jsem si nevzpomněl (Josef Buršík, Richard Tesařík, Stěpan Vajda).
Něco málo z poválečné techniky:T-10, BMD-1, BMP-1, BMP-2, T-54, T-55, T-62, T-64 a další.
Dva tanky v umělecké divoké kamufláži. Že by námět na dioráma?
Pár slov závěrem
Celá výprava probíhala velice rychle. Z týdenního výletu jsme byli polovinu času na cestě tam a zpět. Jo, abych nezapomněl (proto jsme tam vlastně
jeli :-)).České gymnastky skončili na 16.místě ze 30 skupin, což bylo prozatím nejlepší umístění v historii.
Lvov i Kyjev jsem proletěl vzhledem k časovým možnostem velice rychle, minimálně týden by si ještě zasloužili. A Ukrajina. Přiznám se, že jsem odjížděl trochu s obavami,
ale ukázalo se, že je to země jako každá jiná. Taky tam žijí lidé, platí se tam penězi nebo kreditkou, spí se v hotelech, jí se v restauracích a jezdí se po silnicích. Je
to prostě něco jiného než cesta k moři do Chorvatska, ale stojí to za návštěvu.
Ze strany policie a celníků jsem nezaznamenal žádné obtěžování nebo vymáhání pozorností a úplatků (pivo jsem daroval svým přátelům). Na kohokoliv jsem se obrátil - od
policisty po taxikáře nebo řidiče autobusu, se mi každý snažil poradit a pomoci nebo mi to alespoň vyhledal na internetu v mobilu.
Na závěr bych rád poděkoval své učitelce ruštiny Marině, která mne vybavila návody a radami na cesty po památkách. A mým přátelům Žeňovi a Sergejovi, kteří vážili dlouhou
cestu za mnou a věnovali mi jeden den průvodcovské činnosti!
František "Redstar" Švéda, 9./2013