Mám pocit, že do Mošónu jezdíme snad odjakživa. Dubnová výstava v Maďarsku se stala bezesporu kultovní akcí našeho klubu. Její několikadenní trvání a takřka domácká
atmosféra z ní činí velkého oblíbence našich modelářských výjezdů. Kromě toho, od loňska jsme změnili ubytování a rozhodně nelitujeme. Stejně jako vloni jsme se rozhodli
jet už v pátek a strávit v Mošónu prodloužený modelářský víkend.
Počet přihlášených a opravdových účastníků byl stejný jako loni. Přihlášených 12, zúčastněných 10. Tedy, šest přihlášených odřeklo, ale doplnili je čtyři náhradníci.
Společně jsme zahájili přepravu na místo určení třemi vozy v pátek ve tři hodiny odpoledne. V plánu bylo páteční setkání s mými ukrajinskými přáteli. Pokud by se
nedostavili, v záloze byl plán "B" - večerní grilovačka v rámci našeho klubu. Plán "B" bohužel vyšel, protože jsme dorazili pozdě a se svými kolegy jsem se minul.
Ale vše jsme si vynahradili v sobotu. Pavel celý víkend obsluhoval po večerech gril, kde rožnil vlastnoručně připravené maso a klobásky dodané ostatními účastníky
výpravy. Za první večer padla většina masa, 2 lahve whisky, litr slivovice a skoro polovina zásob piva. Sobotní ráno bylo pro mnohé z nás těžké...
Zbytky masa, piva a klobásek jsme zlikvidovali na mezinárodním družebním modelářském večírku v sobotu. Průběh se určitě všem musel líbit. Moji ukrajinští přátelé byli
nadšení, za což bych rád poděkoval všem svým klubovým kolegům. Nedělní ráno bylo skoro stejně těžké jako to sobotní.
Výstava byla velkolepá. Každoročně stoupá úroveň modelů a počet účastníků ze všech koutů světa. Letos to bylo snad z 35 zemí. Poprvé byly informace a internetové stránky
přeloženy i do ruštiny. Organizátoři taky do sálu přidali kromě mapy Evropy i mapu světa, obě slušně poseté barevnými špendlíky označujícími domovy návštěvníků. Ve
výstavním sálu bylo těžké najít na stole slabší model. Počet exponátů byl určitě vyšší než loni. Hlavně u figurek a bust , technika už málem padala ze stolů a propad
letadel z minulých let se zastavil.
Stejně rekordní byl i počet prodejců. Ve druhé budově s obchodníky nebylo k hnutí a všechna prodejní místa byla obsazena. Největší vítr jsme ale letos udělali u stánku z
Dněpropetrovska.
Málem bych zapomněl na příhodu s polámaným Petrovým autem, pro které si přijela, po telefonické výzvě, odtahovka. Petr si vyslechl rady odborníků a technických specialistů
a rozhodl se neriskovat. Díky této smutné události nás spolu s Pavlem opustili už brzy v neděli ráno, my ostatní se zdrželi do pozdního odpoledne.
Letos poprvé jsme se vraceli domů bez ocenění, ale myslím, že nikoho z nás to nemrzelo. Na zpáteční cestě se nemohla vynechat obligátní zastávka v místním Tescu, kde jsme
nakoupili dárky domů a utratili zbytek mrzké místní měny. Vraceli jsme se plni zážitků a celou cestu domů jsme spřádali plány, kam vyrazíme příště (co taky jiného, že ...).
Na závěr musím prohlásit, že letošní Mošón byl nejlepší, jaký jsem kdy zažil. Doufám, že tak to cítili i ostatní. Nezúčastnění mohou jen litovat a žít s nadějí, že i příště
bude veselo...
František "RedStar" Švéda, 4./2014
ODKAZY na fotky k soutěži:Večírek
Modely
... a další várka fotografií