Na výstavě v Nymburku byli zástupci našeho klubu naposledy před pěknou řádkou let. Při nedávném plánování výletu do pražského
Leteckého muzea Kbely padla připomínka i Nymburku. Nakonec, po několika odloženích „daleké“ cesty do Prahy, se termíny prohlídky
muzea a konání soutěže potkaly 18.června 2016.
Po odřeknutí a problémech několika předběžných zájemců vyrazil po státní silnici směr „Havl.Brod-Čáslav-Kolín-Nymburk“ osamocený
automobil s dvoučlennou posádkou. Počasí bylo nádherné, provoz bez problémů, takže s vizí „i cesta je cíl“ jsme si trasu vedenou
mimo dálnici užili (já jako ten, co neřídil a jen radil, asi víc) a před devátou hodinou dorazili na místo.
Soutěžní stoly byly velice slušně zaplněny modely. Část z nich jsme znali z dalších výstav, stránek modelářského fóra, mnohé jsem
ale viděl v posledním roce poprvé (možná že si s postupujícím věkem jen špatně pamatuji). Bohužel, můj foťák je v opravě a Aleš
se spolehnul na svůj v mobilu, takže fotky jsem považoval jen za dokumentační, ale nakonec posuďte sami.
Podle hlášení pořadatelů byla účast rekordní. Na jubilejním 20. ročníku nymburské výstavy bylo k vidění rekordních 723 modelů.
Zajímavosti z výstavy jsou k vidění na zveřejněných fotografiích.
Protože se organizátoři rozhodli své jubileum oslavit spolu s návštěvníky, rozdělili se o poněkud přerostlý pařížský dort.
Taky jsme neodolali, dort mizel rychleji, než ty „spity“ u Edíků...
I obchodníci přijeli v hojném počtu. Zajímavá a pestrá byla burza. Tam jsem se realizoval já. Dovezl jsem si dvě cizojazyčné
publikace, jak jinak, o sovětském letectvu (Tu-2, SB-2). Aleš obešel prodejce dle požadavků svých kolegů. U Eduarda také nabízeli
nového „spitfajra“ v dvaasedmdesátině (jen se po něm zaprášilo).
Ještě před obědem jsme vyrazili do Prahy. Shodou okolností se tento den konal jakýsi dětský den nebo něco pro zaměstnance a jejich
rodinné příslušníky, takže parkoviště a okolní ulice byly zaplněny odstavenými automobily. Nakonec jsme zvolili zahájení prohlídky
v areálu „stará Aerovka“, který se nachází zhruba tři čtvrtě kilometru od kbelské expozice.
Tohle byla rozhodně dobrá volba, tři nové hangáry zaplněné exponáty nabízely slušnou podívanou. V největším hangáru byl avizovaný
kompletně restaurovaný Siebel 204, respektive jeho česká verze Aero C-3a. Vedle něj je kostra trupu téhož letounu. Kromě tohoto
hlavního lákadla tady stojí poválečné proudové letouny používané ČSLA (SU-7, náměšťská SU-22, MiG-15, 23, 27 …).
Další hangár je důstojně věnován našim povedeným „Aerům“ - Delfín, Albatros a Alca. V posledním jsou letouny z období blízkého
druhé světové válce. Sem byla přemístěna část expozice z hlavní části muzea (Avia B-534, La-7, IL-2m3, …).
Závěrem jsme nahlédli do areálu „Stará aerovka“, kde jsme se nepozorovaně vetřeli za hangáry na stojánku mezi odstavené Migy a
Suchoje v různém stádiu rozkladu. Mne jako pravověrného „druhoválečníka“ tato část nepřivedla do extáze, ale vydržel jsem Aleše
trpělivě fotografovat u poloviny zajímavých exponátů. Odcházeli jsme odtud spokojeni do původní starší části muzea.
Naposledy jsem tudy brouzdal tak před 15 lety, možná i více. I zdejší expozice doznala změn. Pořád mne ještě mrzí spousta letadel,
která stojí vystavená napospas dešti a slunci a taky vrakoviště na dohled od vycházkové trasy. Ale snad i na tyto kousky jednou
dojde řada (pokud nebude pozdě).
Po pečlivé prohlídce a nezbytném fotografování jsme se spokojeni vraceli domů. Počasí bylo celý den nádherné, doprava plynulá,
zážitky silné – co víc by běžný letecký fanda ještě chtěl...
František "RedStar" Švéda, 6./2016
Letecké muzeum Kbely