Na akci v maďarském Mosonmagyaróváru v posledních letech mnozí změnili názor nejen vzhledem ke změně místa, ale i cen v okolních penziónech.
Ale na přitažlivosti a návštěvnosti celé akce se to evidentně neprojevuje. Sehnat ubytování v rozumném dosahu je rok od roku těžší.
Pravda, nám se celkem zadařilo a odjížděli jsme spokojeni, i když se ubytování postupně rok od roku od výstavy vzdaluje. I letos se
k nám na penziónu připojila ukrajinská minivýprava (respektive už na nás od čtvrtka čekala). Po cestě dlouhé 2000km jsme je opět
zařadili mezi hrdiny a milovníky modelářství. Sergejovi po jednom z přejezdů jeho dodávky přes noc rozbili zadní okno a vykradli
auto. Ale po zalepení igelitem pokračoval. Aby toho nebylo málo, před Kyjevem hrdinné srdce motoru doburácelo, po dvoudenní opravě
však pokračoval dál, aby ho nakonec na hranicích zastavili celníci. Nu což, přejel o kus dál! Změnil přechod a „prorválsja v
Eurosojuz“! Skoro jsem zaslzel. Na rovinu, pro spoustu z nás jsou ty necelé tři hodiny po dálnici strašně moc daleko…
V letošním roce se za náš klub na celé tři dny vypravilo jen jedno vozidlo zaplněné odhodlanými účastníky. Někteří další členové
klubu se přijeli kouknout v sobotu na otočku. Zbytek nás zásoboval nákupními požadavky po telefonu.
Naše malá skupinka – Jirka, Zdeněk, Pavel a František si to letos přijela víkendově užít a svoje předsevzetí naplnila na 100%. Což
znamenalo obligátní večírek na penziónu, dobrou večeři v příjemném podniku a samozřejmě návštěvu místních termálních lázní. Pravdou
je, že několikahodinové zírání do stolů s modely bylo třeba občas naředit i jinou činností. U nás vyhrávalo odskočení do bufetu na
kávu a případně na pivo. Asi poprvé jsme přijeli bez modelů, ale i bez nás byly stoly v hale zaplněny víc než dost. Nejvíce se
rozrůstají kategorie figurek, což se projevuje i mezi prodejci. Letos byla účast figurkářů určitě nejsilnější v celé historii.
Jen krátce k vlastní výstavě. I přes nové prostory se díky organizátorům modely na stolech zase skoro až mačkaly. Naštěstí jsem si
prohlídku vystavených exponátů několikrát rozdělil. Občas vzpomínaná káva, občas odpočinek v hledišti nebo procházka do sousední
budovy k prodejcům. I když jsme toho v nákupních hledáčcích moc neměli, s prázdnou se domů nevracel nikdo z nás. V hale byly k vidění
jen modely pěkné a ještě hezčí. Těžko něco vyzvedávat – nechť si každý v mnoha galeriích vybere svoji oblíbenou kategorii. Já si
svoje dvaasedmdesátinky užil jako každý rok, už bych uspěl snad jen mezi žáky… Alespoň se podívat na to, jak to ostatním jde!
Asi nejvíce budeme vzpomínat na sobotní večeři nedaleko našeho penziónu s cimbálovkou a vtipnou slovenskou obsluhou. Předtím jsme se
důkladně nahřáli, rozmočili a vyhladověli v termálních lázních. Zde jsme v jednom z mnoha bazénů náhodou narazili na jednoho z našich
klubových kolegů, viď Václave, se kterým jsme se radostně přivítali. Z restauračního podniku jsme pak odcházeli domů hodně unaveni. A
nebylo to alkoholem. Pravda, prožral jsem tam majlant, břicho nafouklé až do druhého dne do oběda, ale restaurace to byla opravdu
vyloženě zážitková. Pokud budeme schopni, ani příští rok ji určitě nevynecháme!
Povedená akce, za mne jedna z nejlepších ve střední Evropě. Navíc, pokud nikam nespěcháte a zdržíte se na celý víkend, strávíte
modelářsky i lidsky příjemné tři dny. Letošní „Mošón“ se v našich očích příjemným zážitkem opět posunul o kousíček výš. Modelářsky
už to skoro není kam víc sunout. Za naši výpravu – jednička s hvězdičkou!
František "RedStar" Švéda, 5./2019
ODKAZY k soutěži: