Příprava naší klubové výpravy začínala již v únoru rezervováním ubytování pro deset lepičů. Zvolili jsme osvědčený penzion v blízkém okolí.
Zájem o klubový výlet byl poměrně velký. Jen jsme se zde nesetkali s našimi přáteli z Ukrajiny, jak bylo naplánováno. Ti z pochopitelných
důvodů nemohli přijet!
Vyrazili jsme v pátek odpoledne třemi auty a s vidinou, že svoje přihlášené modely umístíme na stoly v poklidnější atmosféře, než to bývá
v sobotu ráno. Po třech letech opět na známých místech, prostě krása střídala nádheru. Hodně modelářů zvolilo stejnou strategii a již v
pátek večer bylo na stolech velké množství soutěžních modelů. Organizátorská služba fungovala výborně, vše bylo nachystáno a přejímka byla
bez zdržení. I my jsme přispěli svými modely do kategorií Hobby i Masters v měřítkách 1:72, 1:48, 1:144 a 1:35. Prodejci již měli své
stánky otevřené, a tak proběhly i první nákupy! Musím zmínit i účast nového člena našeho klubu. Ondřej Sláma se k nám přidal teprve nedávno,
ale modelařina jej evidentně baví a za krátkou chvilku dokázal zvládnout mnoho modelářských technik, které uplatňuje při svých stavbách.
Na soutěž vzal svého nově postaveného Abramse a rozhodně se mezi ostatními soutěžními modely neztratil!
Na penzionu už nás pan majitel očekával. Po ubytování jsme ve společných prostorech uspořádali malé klubové posezení s občerstvením.
Pavel Dvořák, coby narozeninový oslavenec, napekl štrůdl a přidal i další pochutiny a výborný koňak. Bylo co si sdělovat a prodiskutovat.
Nebyli jsme tam však sami. Italská výprava, která s námi sdílela stejný penzion, se k nám nepřipojila s vysvětlením, že jsou po cestě
unaveni a půjdou spát. Proto i my jsme dodrželi večerku a po 22 hodině šli na kutě.
Vydatná snídaně nás dobře naladila na perný den plný modelářských zážitků. Před i uvnitř sportovní haly bylo natřískáno, a tak tomu bylo
po oba další dny. Pořadatelé operativně reagovali na množství modelů v jednotlivých kategoriích a přidávali výstavní prostor. Modelů
různých měřítek a kategorií bylo neskutečné množství! Nejprve jsme však vyrazili se svými nákupními seznamy k prodejcům na ochozy a
do sousední školy. Následně začalo „kroužení“ okolo vystavených modelů. Dle informací od pořadatele bylo přihlášeno celkem 2471
modelů a k tomu další v klubovkách a nesoutěžních expozicích. Modeláři přijeli celkem z 32 zemí! A modelů bylo celkem dohromady přes 2700!
Však také zaznělo, že soutěž v Mosonmagyaróvári se stala druhou největší v Evropě!
Kam oko modelářovo dohlédlo, byla vidět spousta modelů špičkové kvality ve všech měřítkách a kategoriích. Jednotlivé komise rozhodčích
měly nezáviděníhodnou práci. Bojová a civilní technika byla, dle mého odhadu, oproti letecké v mírné přesile. Diorama s bojovou nebo leteckou
technikou, jsou místem, kde trávím vždy hodně času. Každá taková scéna dokáže vyprávět svůj příběh, někdy velmi přesvědčivě! V kategorii
lodí je také vždy na co koukat a obdivovat. A kategorie figurek a bust to byla prostě nádherná podívaná!
My jsme si atmosféru užívali plnými doušky. Čas poměrně rychle utíkal a blížila se doba domluvené klubové večeře. Do stylového restaurantu
jsme už z pochopitelného důvodu došli pěšky. Nabídka jídelníčku byla skvělá. I tak chutnala. Každý z nás uspokojil své chuťové buňky dle
svých potřeb! Snad jediné, co nám trochu vadilo, byla živá cimbálová kapela hned vedle našeho stolu. Chlapci to uměli, to se ale musí uznat.
Po návratu na penzion jsme ještě poseděli a probírali své dojmy a postřehy ze soutěže.
Den třetí a opět skvělá snídaně nám dodala energii na další den mezi modely a modeláři. Po ránu jsme využili volnějšího prostoru kolem modelů
k jejich nerušené prohlídce. Dopoledne utíkalo a vše již pomalu směřovalo k závěrečnému vyhlášení výsledků, které bylo plánováno od 15 hodin.
Dle dispozic si modeláři své modely mohli vyzvednout v 1,5 hodinovém časovém okně. Sedm z deseti našich lepičů se následně vydalo směr Třebíč.
Výstavní hala se za pár desítek minut přeměnila na hlediště a stage s vyhlašovacím ceremoniálem. Toto mají organizátoři velmi dobře zvládnuté.
Klobouk dolů!
Vyhlašování výsledků běželo přesně od 15 hodin dle harmonogramu a bylo velice svižné. Trvalo skoro 2 hodiny, ale to je daň za množství
kategorií. Velká obrazovka usnadňovala orientaci při vyhlašování. Jediné, co mi snad chybělo, byly fotky oceněných modelů. Ale chápu,
že by to zabralo mnohem více času při vytváření prezentace s pořadím.
Naše klubová výprava byla letos velmi úspěšná! Dosáhli jsme celkem na tři medaile.
Dvě zlaté a jednu bronzovou + jedno klubové ocenění.
ZLATO Milan Matušek v kategorii 1:144 za Boeing B 757 Ed force one The Final Frontier
BRONZ Martin Pleskač v kategorii 1:72 za Brewster F2A-1 Buffalo
ZLATO Jirka Toman v kategorii 1:48 za Messerschmitt Me 262B-1a/U1 Nachtjäger
+ Klubová cena od Štefánikova krídla za nočního stíhače Luftwaffe (busta Heinze Wolfganga Schnaufera)
Obrovsky spokojení jsme ještě nakoupili krajové speciality v místním Tescu a poté následovala dvouhodinová jízda domů. S Pavlem jsme ještě ten
den předali medaile a diplomy našim vítězům, kteří odjeli dříve.
Po třech letech půstu to byl opravdu balzám pro modelářskou duši! Pevně věřím, že v roce 2023, kdy má být 25 ročník, se do Mosonmagyaróváru opět
vrátíme a prožijeme modelářské „Déja vu“, jako už mnohokrát předtím!
Jirka Toman, 4./2022
ODKAZY k soutěži: