Jak na náhradu dipólů radaru FuG 220 SN-2 Lichtenstein z injekčních jehel v měřítku 1/48.
Popíši zde náhrada dipólů (anténního systému), tzv. Hirshgeweih pro německý radar FuG 220 SN-2 Lichtenstein v měřítku 1/48 z injekčních jehel.
Výsledkem je velmi realistický vzhled anténního systému na letadle. Tento typ antén o různém kruhovém průřezu byl používán například na
letounech Bf 110, He 219, Ju 88 a Ta 154. Pro jednotlivé typy radarů se používaly různé dipóly (mečovitý typ, dipól o stejném průměru v délce, atd.).
Základem pro výrobu nových anténních prvků jsou injekční jehly různých průměrů. Pro naši potřebu, v měřítku 1/48, vyhovují jehly o průměrech 1,2 mm (růžová),
0,9 mm (žlutá), 0,6 mm (modrá) a 0,3 mm (inzulínka).
Nosnou trubku pro jednotlivé prvky nám představuje jehla 1,2 mm, na ní je zepředu nasazena "čepička" z "izolantu". Upravíme původní nebo ji vyrobíme
novou z plastové tyčinky kruhového průřezu.
Jeden každý prvek se skládá ze tří různých průměrů: jehla 0,9 mm, jehla 0,6 mm a měděného drátku o průměru 0,3 mm (ten představuje nejtenčí část prvku).
Drátek může být nahrazen jehlou 0,3 mm, tzv. inzulínkou. Nejmenší průměr je ale vyroben záměrně z drátku, protože při manipulacích s modely se mi
osvědčilo, že tyto nejtenčí části jsou "ohýbatelné" a tudíž při nechtěném kontaktu s rukou či předmětem neuletí celý anténní prvek. Ohnutý drátek lze
bez problémů opatrně narovnat. Jednotlivé fáze výroby nových dipólů jsou patrné z jednotlivých fotografií níže.
Než začnu jehlu rozřezávat, tak vždy celý povrch jehly zdrsním pilníkem, aby se následně dobře chytla barva a lepidlo. Po upnutí jehly do svěráčku stačí několikrát
přejet po obvodu řezu, např.lupenkovou pilkou s kruhovým ostřím a jehlu lehce odlomím. Následně pilníkem konec zarovnám a odjehlím. Případně ještě ocelovou
jehlou začistím vnitřek jehly v místě řezu, aby šly do sebe jednotlivé segmenty zasouvat. Takto si připravím potřebný počet průměrů a délek.
Poté na nosné trubce (1,2 mm) rozměřím vzdálenost dipólů a zde pilníkem vyrobím drážky kolmé na osu trubice. Do takto vytvořených drážek usadím již
připravené dipóly a zakápnu vteřinovým lepidlem. Současně lehce zakápnu i jednotlivé části do sebe zasunutých segmentů. Neustále kontroluji geometrii,
aby nedošlo k posunutí segmentů a také aby byla dodržena souosost a pravé úhly ve všech osách.
Poté již stačí celý systém zkompletovat a nabarvit. U některých letounů byly spodní části dipólů nabarveny kvůli viditelnosti v bílo-červených pruzích.
Není to však pravidlem a je třeba se řídit fotografiemi konkrétního stroje.
Tento postup používám již několik let a s úspěchem jsem nahradil antény na svých modelech: He 219A, Bf 110G-4, Ju-88C-6 a Ta 154A-0.
Jirka Toman, 11./2009
